Když se páv prochází okolo domu po cestě,

 připadám si jako v ráji.

Báječné

 HLoh kvete

Domácí úkol na téma " moje nejoblíbenější místo " (jsem tak ráda, že je to venku).

Ne čtyřlístek, ale pětilístek.

Lešek na tričku.

 Kdoulička kvete, minulý rok jsme měli kupu kdoulového želé a začal nám chutnat až letos v březnu, tak už se zase moc těšíme.

Za humny aneb na výletě na Vršatci (Tip na výlet)

Bydlíme blízko hranice se Slovenskem, nedaleko je Červený Kameň, odkud posílám balíčky slovenským zákaznicím-většinou a vyrábí tam moc dobré sýry, které tam kupujem (minule paní prodavačka říkala, že jí příště doplatím i číslo domu, je moc milá, ale opravdu) 
A ještě kousek dál je Vršatec a my jsme tam byli poprvé na výletě.

 V obci Červený Kameň postavili májku, chalani. (Nepletete se, je nahoře na tom velkém červeném kameni) (...foceno z vozu, stejně jako následující tekoucí cesta nahoru na b(B)radlá)

A tady už jdeme pěšky, a potkali jsme poškrábané stromy, asi je poškrábal medvěd, nebo nevím. Nevíte? Takže v každém případě trocha dobrodružství, strach v očích, jen trošku - na asfaltce..

Důkladně prozkoumat.

Proměřit.

No nádhera, nádhera.

Výhledy a lomy.

A vesnička nahoře Vršatec. Nahoře na hoře zbytky hradu. A to je taková škoda, že ho nakonec podminovali a vyhodili do povětří (na cisársky rozkaz), kvůli strachu...

Naše děti se vyznačují tím, že lezou nahoru a mě se z toho stahují útroby, ale pracuju na tom. Nebo se prostě nedívám-jen rychle snímeček.

Nádhera. Nádhera!

K zřícenině.

Lezou nahoru.

Si myslím, že to vysoké pod mrakem nalevo by mohly být Nízké Tatry.

A běh dolů, přidala se k nám fenka, které jsme dali jméno Fenka, bílý rabradol (to si tak hrajeme s těmi slovy trochu) a byla moc ráda, že nás našla, vrtěla ocáskem, ale nakonec po slovensky porozumela, že má íst domov a išla. Lešek už doma nemá místo, ale určitě by byl rád. Fenky on rád. Protože je dědeček, zůstal doma. Přiznám se, že už jsem si tu fenku představovala doma, no dříve nebo později nějaký psík asi přibyde.

Na té asfaltce mě na jednom místě zaujal tenhle podběl, kterému asfalt vůbec nevadil, naopak, hezky si v něm rostl a místo si dělal. To bych do něj neřekla.

Holubi z okna

Brkoslavi zase - Bombycilla again :o)

A krásně pípají. NO nejsem úplně nejlepší fotoreportér, přestože jsou nebojácní, tak jsem je trochu vyplašila několikrát, ale pár snímečků ulovila. Už je to tak týden, mezitím přišly listy.